Rekonstrukce zamykání průchozích dveří a dveří zadní kabiny vozů pražského metra
Kriminalita, jejíž zvýšení pozorujeme v posledních několika letech, se nevyhnula ani odštěpnému závodu Metro. Běžný cestující vidí její následky denně na každém z vozů, jímž se dopravuje do zaměstnání. Neestetické malůvky zvenku i zevnitř, rozdrápaná skla, pomalovaná sedadla, poničené interiéry – to vše jako daň za svobodu, kterou si mnozí, duchem pravda poněkud chudší cestující, pletou s anarchií. Stále častěji jsme v poslední době museli řešit případy vykradených zadních kabin strojvedoucího, odcizených stanic VKV či v kabině vystříkaných práškových hasicích přístrojů.
Oblíbeným sportem zvláště otrlých jedinců se nakonec stalo močení na sedadlo strojvedoucího či jeho řídicí pult. Vrcholem všeho byla vyhozená sedačka strojvedoucího ze zadní kabiny jedoucího vlaku do kolejiště mezi stanicemi Vyšehrad a I. P. Pavlova v dopravní špičce 19. března loňského roku. Následující vlak, který na ni najel, naštěstí nevykolejil– pokud by se však pachateli povedlo vyhodit sedačku až o 200 metrů dál, kde souprava najíždí v rychlosti téměř 80 km/h na výměnu před stanicí I. P. Pavlova, mohly být následky nedozírné. K události došlo v 16:00 a ve vlaku bylo více než osm stovek cestujících.
Navíc pražská mládež vymyslela nový druh sportu – ježdění na spřáhlech mezi vozy. „Odvážní hrdinové“ se dostávali na spřáhlo ze „salonu“, když si příslušné průchozí dveře otevřeli kličkou. Tu nebylo těžké získat, protože jsme je vozili ve sklíčkem chráněných otvorech na koncích vozů, abychom vyhověli nařízení hasičů. Požární útvar hl. m. Prahy si přál zajištění volné průchodnosti mezi vozy pro případ požáru a podobně. Poté, co došlo k velmi těžkému úrazu sedmnáctiletého studenta, který se snažil vylézt na střechu vagónu a byl sražen zpět po nárazu do hlavy, bylo jasné, že musíme situaci řešit radikálně.
Řešení byla ve zkratce instalace elektrických zámků.